Meditace
Já, Akiros, vzývám tvé jméno, Matko.
Já, stéblo trávy na louce.
Já, kapka v moři.
Já, hvězda v noční obloze.
Žádám tě jménem krve a víry, ač nejsem hoden tvé skutečné síly.
Však jen za zlomek tvé posvátné moci, budu to světlo v nejčernější noci,
neboť ty znáš jak světlo, tak i tmu, jsi strůjce bdění i hranicí snů.
Neb ze severu vítr vane,
A tak volám tebe, pane.
Dej mi horských větrů sílu
A jako hora pevnou víru.
A na východě oheň plane,
teď volám zase tebe, pane.
Dej mi sílu plamenů,
ať za pravdu vždy povstanu.
Voda vládne na západě
v tom nekonečném mořském hradě.
Nyní volám tebe, paní,
nechť soky mé má víra raní.
A nyní hledím k jihu.
Modlím se k tobě, Matko má,
ty, jež jsi všechny zplodila.
Modlím se k tobě, matko Země,
neboť zrodilas mé smrtelné plémě.
Rozkřesej sílu v mysli mé a
věrnosti se ti dostane.
Neboť ty znáš světlo, a znáš i tmu.
Jsi svědkem mého počátku
a budeš svědkem konce mojich dnů.
Tak jako slunce ve dne,
tak jako měsíc v noci
tak jsem i já, smrtelník,
poslem tvé moci.